Názory, komentáře

Le Corbusier u Baťů ve Zlíně

úterý 16. listopad 2010 11:48

Zlín - centrální část /30. léta/

Francouzský architekt švýcarského původu Charles-Édouard Jeanneret /1887-1965/ – průkopník purismu a funkcionalismu, proslulý pod jménem Le Corbusier, které přijal v r. 1920, zanechal svou stopu v předválečném Zlíně, byť nepříliš výraznou.  

Firma Baťa vypsala v r. 1934 mezinárodní soutěž na rodinný domek pro své zaměstnance, kterým po tragické smrti šéfa – zakladatele, Tomáše Bati /1876-1932/, jeho nevlastní bratr a nástupce, Jan Antonín Baťa /1898-1965/, hodlal změnit jednotvárnost částí Zlína ze sériově budovaných rodinných domků. K posouzení bylo předloženo 289 návrhů architektů z devíti zemí. Porota ve složení Bohuslav Fuchs, Pavel Janák, František Lýdie Gahura, Edo Schon, zasedla 26. dubna 1935.

Na počátku května, na pozvání finančního ředitele Dominika Čipery /1893-1963/, k němuž dal popud významný architekt firmy F. L. Gahura /1891-1958/, se ve Zlíně objevil na konzultační pobyt, jako neoficiální člen poroty, již tehdy velmi slavný Le Corbusier, který mimo soutěž dodal rovněž vlastní návrh RD s rovnou střechou, posuvnými hliníkovými okny, který však nebyl realizován. První cenu obdržel švéd Svendlun, druhou cenu čeští architekti Benš a Jech z pražské UMPRUM, třetí Vladimír Karfík /1901-1996/ – absolvent pražské ČVUT, po pracovních pobytech u Le Corbusiera v Paříži a F. L. Wrighta v USA, od 1930 projektant firmy Baťa.

Ještě téhož roku byly vítězné návrhy zrealizovány ve vzorové kolonii U lomu, jako stálá expozice bytové kultury Baťova Zlína. Corbusierův pobyt ve Zlíně se protáhl na 6 týdnů. Pracoval v ateliéru šéfarchitekta V. Karfíka, kde dokonce sedávali u rýsovacích prken proti sobě. Le Corbusier prý dost často chodil na „kouřovky“ před bránu továrny, protože všude v jejím areálu platil přísný zákaz kouření. Mimo zmíněných kuřáckých přestávek se v Karfíkově ateliéru ale věnoval především dalšímu rozvoji generelu města.

Ve svém „Návrhu regulace Velkého Zlína“, z r. 1935, Corbusier navrhl zástavbu obytné části na sever od říčky Dřevnice, na tzv. „Jižních svazích“ a její dopravní propojení s městským centrem a továrnou, kde firma nechtěla stavět kvůli jílovité půdě svahů a nebezpečí sesuvů. Kritizoval, že firma město staví pouze na jih od říčky Dřevnice, na severních svazích údolí a logicky tvrdil, že problémy se zakládáním lze na jižních svazích úspěšně řešit. Firma však tuto možnost ve třicátých létech několikrát zvažovala a vždy zamítla, přirozeně s ohledem na důležité hledisko ekonomické, které Corbusierovi na srdci neleželo, jak pro něj ostatně bývalo obecně charakteristické /x/.

Dále slavný architekt upozorňoval, že při dalším rozvoji firmy již nepůjde ubytovávat zaměstnance v rodinných domcích a navrhoval stavět obytné komplexy pro 2000-5000 obyvatel, kterými byl v odborném světě již tehdy proslulý. To ovšem bylo v principiálním rozporu s názory obou Baťů - tehdy již nežijícího zakladatele firmy i jeho nástupce v pozici Velkého Šéfa, kteří vždy dávali přednost individuálnímu bydlení ve firmou zbudovaných rodinných domcích, protože tak u svých zaměstnanců předpokládali větší loajalitu, než při jejich společném bydlení v obytných komplexech.

Corbusier se ve svém generelu rovněž zabýval kontinuálním rozvojem zlínské centrální továrny na západ a náročnými urbanistickými koncepcemi v centru Zlína. Po dohodě s ředitelem Čiperou, kromě generelu města, také navrhl baťovský pavilon pro světovou výstavbu v Paříži v r. 1937 /skicy většinou dělal na ubrouscích/, kde fasáda, pro znázornění kožařství hned na průčelí, byla stylově pokryta usněmi, kladenými na způsob šindele. Dominik Čipera, přímo při jednání s Corbusierem o tomto návrhu, na místě spočítal, že pouze na průčelí pavilonu by bylo potřeba materiál měsíční produkce kožařské dílmy o 200 lidech. Corbusier poté navrhoval použití usní alespoň na podlahy, avšak u racionálně uvažujícího Čipery již ani tento návrh neprošel. Za svého pobytu ve Zlíně Corbusier ještě navrhl typové prodejny obuvi, které Baťa realizoval v r. 1936.

V. Karfík někdy vzpomínal na Corbusierovo osobní setkání na pracovním obědě s J. A. Baťou, za své účasti, kde mezi nimi tlumočil. Oběd se z plánovaného intervalu od12 do 14 hod, kdy taková pracovní setkání šéfa obvykle probíhala, tehdy protáhl až do17 hod. Corbusier Baťovi vyprávěl o svém klimatizovaném Pavilonu Centrosojuzu v Moskvě /zahájení projektu 1928 – dokončeno 1936/, kde jeho šestipodlažní kancelářský komplex pro 2500 zaměstnanců, kritiky nazývaný „orgie ze skla a betonu“, zvítězil v mezinárodní soutěži vypsané Stalinovým sovětským státem.

Corbusier Baťovi propagoval své tamní originální řešení klimatizace s dvojitou skleněnou fasádou – originální vzdušný meziprostor s tzv. exaktní ventilací, které bylo investorem zamítnuto pro vysoké náklady. J. A. Baťa na to reagoval slovy „ ….. my ve Zlíně máme krásný vzduch, který můžeme i exportovat...“. Na to Corbusier namítl, že v továrně viděl místa, ve kterých vzduch není na přijatelné hygienické úrovni.

Pak Velký Architekt vysvětloval Velkému Šéfovi svou teorii o továrních budovách jeho továren na pilotách, avšak šéfovi se nelíbila ztráta výrobních ploch v přízemí. Corbusier argumentoval, že pilotové založení umožní kratší diagonální cesty v továrním areálu a vizuální přehled, co se kde v továrně děje. To Baťu zaujalo a strávili tímto tématem půl hodiny.

Ještě přišel na program projekt regulace údolí Dřevnice. Architekt navrhoval křivolakou říčku přestavět na kanál, vedený jako přímku. Svůj návrh podkládal tvrzením, že kanály mezi Seinou a Moselou prý stavěl rovně již Ludvík XIV.

S J. A. Baťou se nakonec neshodli především pro výše naznačené názorové neshody a kvůli vysokým honorářům, které Corbusier za své práce požadoval. Za jeden výkres regulace města např. požadoval 150 000,- Kčs /pro porovnání - např. v roce 1929 obec platila dělníkům při provádění probírky v lese, denní mzdu ve výši 16 Kč/. Architekt požadoval obdobné nadměrné částky za návrh regulace francouzského Hellocourtu /viz v textu dále/, nebo pavilonu firmy Baťa na Expo 1937 v Paříži. Kolem Corbusierových finančních požadavků pak byla vedena vzájemná vleklá korespondence.

Po návratu ze Zlína ale Corbusier v Paříži napsal do odborného tisku toto. „Zjistil jsem ve Zlíně rozumnost některých původních stavebních zásad, např. standardizaci nosných částí veškerých budov. Budovy různých zlínských institucí, továrna, internáty, školy, památník Tomáše Bati, sociální objekty, mají jednotnou kostru, která tvoří vždy originální harmonický celek. Zvolený modul /xx/ je naštěstí dobrý. Mé setkání s takovou skutečností mne povzbuzuje v mých životních myšlenkách …..“.

Le Corbusier pak pro Baťu ve Francii ještě projektoval místní standardizované prodejny s posunovatelnými výkladci, což umožňovalo v teplých klimatických podmínkách prodej bot přímo na chodníku a spolupracoval se zlínským architektem Podzemným na generelu Baťovy továrny a obytného sídliště zaměstnanců firmy Baťa ve východofrancouzském Hellocourtu, kde navrhl obytné mrakodrapy, který firma ocenila jako skvělé urbanistické dílo, avšak, jak se dalo předpokládat, realizovala bez mrakodrapů. To byla Corbusierova poslední účast na pracích pro firmu Baťa.

x) Na jižních svazích byla městská výstavba realizována až za socialismu v sedmdesátých létech XX. stol. několika sídlištními celky v několika stavebních etapách a dvěma věžovými domy. Jeden ze dvou věžových 12. podlažních domů, realizovaných na Jižních svazích, má opravdu značné problémy se založením a po svahu „ujížděl“.

xx) 6,15 x 6,15 m

Prameny: Zlínská architektura 1900-1950 /Pavel Novák, 2008/, Chlapi od Baťů /Ivan Brož, 2002/, Ze Zlína do světa /Zdeněk Pokluda, 2004/, Zlín v proměnách času /Ivo Klásek, Radek Klimeš, 2001/, Le Corbusier /Jean-Louis Cohen, 2005/, osobní vzpomínky na rozhovory s p. J. B., ing. arch. V. K.

 

 

Pavel Victorin

autorPro "Dzur Mnogi"08:4620.11.2010 8:46:41
autorPro "Teplík"08:4320.11.2010 8:43:17
Dzur MnogiNgos silamos19:3419.11.2010 19:34:52
TeplíkHezké a vonící začátkem století08:1619.11.2010 8:16:38
P. KrejčíDíky!13:4916.11.2010 13:49:41

Počet příspěvků: 6, poslední 20.11.2010 8:46:41 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Pavel Victorin

Pavel Victorin

Příležitostné aktuality k celospolečenskému dění se zaměřením na techniku, zejména stavebnictví a kulturu.

Jsem inženýr, stavař, od loňského roku v důchodu, s částečnými pracovními aktivitami. Mými hobby jsou stavebnictví, architektura, malířství, historie XX. stol., zejména Hitlerovská III. Říše a Baťův Zlín, fyzika, filmy, rocková hudba a jazz, letectví, auta a literatura odborná a faktu. Žiji spokojeně v Praze. Fyzicky jsem bez viditelných problémů. Jsem voličem ODS, byť s výhradami.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy