Názory, komentáře

Co v Romech vůči nám Gádžům, je (?), aneb malý příběh ze života.

sobota 13. listopad 2010 05:51

Co mají v hlavách?
P. V.

Navštěvuji jako pacient asi třetí rok Oční léčebné centrum v Praze 9 na Sokolovské třídě. Nedávno jsem tam zažil příhodu, se kterou se zde chci podělit.

Otvírají tam v 8:00 hod, ale protože jsem předpokládal, že jsou tam již od sedmi, přišel jsem asi v půl osmé. Byl jsem však již druhý. Přede mnou tam před zavřeným vchodem na chodníku již postával obrýlený chlapík přibližně v mém věku. Asi deset až patnáct minut po mně přišel se zapálenou cigaretou Rom, asi padesátník, bez brýlí a bez viditelného problému s očima, či s něčím jiným. Nevlídně si mne prohlédl, z jeho tmavých očí jsem vůči sobě četl zřetelné nesympatie, na které jsem pochopitelně raději vůbec nereagoval. Zvažoval jsem pouze, zda jej mám požádat, aby šel kouřit dál, nebo cigaretu típl, avšak, byť jako "polepšený kuřák", který si cigaretu již více než dvacet let nezapálil, jsem si řekl, že raději nebudu nevlídného romského spoluobčana dráždit. Proto jsem mlčel, avšak poodešel jsem, aby mne kouř neobtěžoval a díval se jinam, než na něj. 

Přesně v osm sestřička vytáhla zevnitř roletu a otevřela vstup do čekárny. Všichni tři jsme do ní vstoupili. Jako pvní vešel obrýlený chlapík který čekal již přede mnou. Po něm jsem vstoupil já. Jako třetí již dokouřivší Róm. Asi po pěti minutách sestřička povolala prvého čekajícího do ordinace. Byl jím obrýlený chlapík, čekající na otevření centra jako prvý. Po jeho vstupu do ordinace přišla do čekárny z ulice, jako čtvrtá v pořadí, nějaká seriozně vyhlížející paní středního věku. Já jsem se po chvíli postavil ke dveřím do ordinace. Bylo asi deset minut po osmé. A nyní začíná vlastní příhoda s Romem.

Nevlídný Rom také vstal a známým nenapodobitelným nářečím ke mně nějak takto pravil: "Teď tam pudu já bo som tu bol obednaný na osmú". Po vteřinovém zaváhání mi hlavou bleskla vzpomínka, že několikrát, když jsem se chtěl telefonicky k některému zdejšímu očnímu lékaři objednat, vždy mi sestřičkami bylo vysvětleno, že se zde neobjednává, že berou pacienty jak přijdou, s tím, že přednost mají pouze úrazy a pacienti s okem zavázaným po předchozí oční operaci v jim příslušné Oční klinice v Horních Počernicích. Protože Rom viditelně nebyl ani po úraze a ani po oční operaci, odpověděl jsem mu, že se zde dopředu neobjednává. Na to on podrážděně zvýšeným hlasem opáčil: "Tak vy teda o mně tvrdíte, že lžu?" Na to jsem mu odpověděl, že o něm nic netvrdím. A nic víc. Róm však pokračoval se stupňující agresivitou: "Keď mi neverítě a tvrdítě o mně, že lžu, tak sa optajtě vnútri, či som obednaný!". Na to jsem mu opět nevzrušeným hlasem opáčil, že se zde zásadně dopředu pacienti neobjednávají, že zde nejsem poprvé a proto vím jak to zde chodí a ať mi laskavě neradí, co mám dělat a nevšímá si mne. Přítomná paní mne podpořila tím, že nahlas pronesla, že je pravda, že se zde pacienti opravdu dopředu neobjednávají. Róm mne přesto dále obtěžoval opakovanými hlasitými výzvami, ať se zeptám, zda lže a zda je objednaný. Již jsem však vůbec nijak nereagoval.

Když sestra opět otevřela ordinaci, šel jsem dovnitř za neustávajících Rómových protestů slovy o "pěkných pořádcích" a "vidíte ako to voči nám chodí!". Proti mému přijetí do ordinace však vystupoval pouze verbálně. Fyzicky mne nezadržoval a ani se mne nedotkl. Nedomýšlejme, kdyby tomu bez fyzického kontaktu nebylo? 

Mé ošetření proběhlo standardním způsobem. V jeho průběhu byl vpuštěn do ordinace i o přednostní ošetření přede mnou usilující Róm. Uvnitř ordinace mne však již nijak nenapadal. Byl jsem tomu pochopitelně rád.

Přemýšlel jsem od té doby několikrát, co zmíněného spoluobčana vedlo k jeho agresivnímu jednání vůči mně, když byl zjevně v neprávu a když v jím vyvolném sporu prakticky vůbec o nic nešlo? Napadlo mne, nakolik šlo o charakteristický projev nedůvodné agresivity příslušníka menšinového etnika vůči "Gádžovi", který mu nebyl sympatický a nakolik bylo chování tohoto Róma standardní, či vyjímečné? Napadlo mne také, zda by se jeho "soukmenovci" postavili za mně, nebo za něj, kdyby jím vyvolaný podobný spor někde jinde přerostl v něco většího a oni se stali jeho spoluúčastníky?

Přiznám, že naprosto nechápu zjevnou iracionalitu agresivního počínání tehdejšího spolupacienta. Na co však sám sobě nedovedu přesvědčivě odpovědět je, zda agresivita vůči nám je pro tyto naše spoluobčany něčím charakteristická? Přiznávám, že trochu se obávám, že u nezanedbatelné části této skupiny obyvatel patrně, bohužel, ano. Ví někdo však proč? Je v tom nějaký komplex a jaký, pokud se o něco takového opravdu jedná? Rád bych tomu lépe rozuměl, abych dokázal případně příště optimálněji na podobné agrese reagovat.

Pavel Victorin

JiraakTakový jsou08:4314.11.2010 8:43:39
autorPro "Zetka"06:1614.11.2010 6:16:22
ZetkaArmáda....14:5013.11.2010 14:50:08
DANUBITSkutečnost je taková, že jsi v Ostravě12:2513.11.2010 12:25:20
autorDanubitovi12:1913.11.2010 12:19:14
autorDanubitovi11:5913.11.2010 11:59:39
autorDanubitovi, alias Krakatitovi11:4013.11.2010 11:40:59
DANUBITNeomalenost některých našich spoluobčanů11:3213.11.2010 11:32:50
autorKrakatitovi11:1113.11.2010 11:11:28
krakatitNo nazdar Idole10:5213.11.2010 10:52:00

Počet příspěvků: 14, poslední 14.11.2010 8:43:39 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.

Pavel Victorin

Pavel Victorin

Příležitostné aktuality k celospolečenskému dění se zaměřením na techniku, zejména stavebnictví a kulturu.

Jsem inženýr, stavař, od loňského roku v důchodu, s částečnými pracovními aktivitami. Mými hobby jsou stavebnictví, architektura, malířství, historie XX. stol., zejména Hitlerovská III. Říše a Baťův Zlín, fyzika, filmy, rocková hudba a jazz, letectví, auta a literatura odborná a faktu. Žiji spokojeně v Praze. Fyzicky jsem bez viditelných problémů. Jsem voličem ODS, byť s výhradami.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy